ČESKOSLOVENSKÉ
DĚDICTVÍ
JUBILEJNÍ ROKY
SPOLEČNÝCH ČESKOSLOVENSKÝCH VÝPRAV
NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH
1964
HRY XVIII. OLYMPIÁDY, TOKIO
V roce 1964 se olympijské hry poprvé v historii přestěhovaly na asijský kontinent. Tento primát tedy zůstal Tokiu i 24 let po plánovaných hrách roku 1940. Tokijské hry se vyznačovaly dokonalou organizací a staly se dokladem obrovského poválečného ekonomického i technologického vzestupu Japonska. Ještě nedávno válkou zničená země povstala během několika let doslova z popela. Všudypřítomným se stalo mírové poselství her. Svou sportovní úrovní hry předčily všechny předchozí. Dokazuje to i překonání většiny olympijských rekordů a vytvoření 35 světových rekordů.
Olympijské Tokio přidalo i 13 nových disciplín, poprvé se například soutěžilo ve volejbale. Své největší hrdiny mělo Tokio 1964 v americkém plavci Donaldu Schollanderovi a československé sportovní gymnastce Věře Čáslavské. Právě ona se stala miláčkem japonských diváků, kteří bouřlivě aplaudovali jejím gymnastickým sestavám. Československá výprava obsadila v neoficiální klasifikaci států desáté místo, když získala pět zlatých, šest stříbrných a tři bronzové medaile.
OFICIÁLNÍ PLAKÁTY
Pro první hry na asijském kontinentu vzniklo znovu několik verzí plakátů. Hlavní návrh reprodukoval motiv japonské vlajky a olympijských kruhů a nápisem Tokyo 1964 a navrhl jej kreslíř Yusaku Kamekura. Poprvé zde byla představena také sada plakátů, zobrazujících několik olympijských sportů.
Autor: Yusaku Kamekura
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
VĚRA ČÁSLAVSKÁ
(1942–2016)
Československá sportovní gymnastka, trenérka a sportovní funkcionářka. Držitelka 11 olympijských medailí, z toho 7 zlatých v individuálních soutěžích. Čtyřnásobná mistryně světa a jedenáctinásobná mistryně Evropy. Předsedkyně Československého olympijského výboru a členka Mezinárodního olympijského výboru. Držitelka Ceny Pierra de Coubertina (1989) a Olympijského řádu (1991).
x.png)
x.png)
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
FRANTIŠEK
VODSLOŇ
(1906–2002)
Funkcionář a politik, v letech 1958-1967 předseda Československého olympijského výboru. Jeden za čtyř poslanců Národního shromáždění, který odmítl hlasovat pro přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR po roce 1968. Signatář Charty 77, za normalizace činný v disentu.
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
FRANTIŠEK KROUTIL
(1907–1987)
Československý horolezec, publicista, sportovní funkcionář, fotograf a právník. Dlouholetý generální sekretář Československého olympijského výboru, vedoucí mezinárodního oddělení Československého svazu tělesné výchovy a člen Mezinárodního olympijského výboru.
V roce 1968 se v reakci na srpnovou okupaci Československa neúspěšně snažil zabránit účasti sovětských sportovců na OH v Mexiku.
MEDIALONY OSOBNOSTÍ
.jpg)
JOSEF GRUSS
(1884–1968)
Lékař, všestranný sportovec, sportovní funkcionář. Dlouholetý předseda Československé obce sportovní. Člen Mezinárodního olympijského výboru a druhý předseda Československého olympijského výboru. Patřil mezi první české reprezentanty v ledním hokeji, působil v šermířských organizacích.
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
ANTON URBAN
(1934–2021)
Československý fotbalista, trenér a funkcionář. Kapitán stříbrného družstva ČSSR z olympijských her v Tokiu 1964. Byl držitelem nejvyššího slovenského ocenění fair play za celoživotní působení v souladu s principy humanismu a v duchu fair play – Ceny Jána Popluhára, kterou mu udělil Slovenský olympijský a sportovní výbor. Od Slovenského fotbalového svazu dostal Cenu fair play Ivana Chodáka i Zlatý odznak SFZ a stal se členem Síně slávy slovenského fotbalu.
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
RUDOLF VYTLAČIL
(1912–1977)
Fotbalista a trenér, trénoval mimo jiné československou reprezentaci, stál za úspěchy československých fotbalistů na mistrovství světa v Chile v roce 1962 a na OH v Tokiu v roce 1964. Na obou turnajích získali českoslovenští fotbalisté stříbrné medaile.
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
LUDVÍK DANĚK
(1937–1998)
Československý diskař a trenér, držitel kompletní sady olympijských medailí, účastník olympijských her v Tokiu, Mexiku, Mnichově a Montrealu.
V roce 1992 byl zvolen předsedou Českého klubu olympioniků. Držitel Olympijského řádu (1995) a Ceny Pierra de Coubertina (1998).
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
KAREL KNĚNICKÝ
(1908–1995)
Běžec, vícebojař, rozhodčí, trenér a pedagog, rekordman a několikanásobný mistr Československa. Účastník meziválečných olympijských her v Amsterdamu a v Berlíně, posléze delegát československých výprav na OH v Melbourne, Římě a Tokiu. Dlouholetý předseda mezinárodní komise atletického svazu a člen rady IAAF.
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
MARIANNA NÉMETHOVÁ – KRAJČÍROVÁ
(1948)
Československá sportovní gymnastka, účastnice trojích olympijských her, mistryně světa, slovenská gymnastka 20. století. Byla nejmladší účastnicí československé výpravy na Hrách XVIII. olympiády 1964 v Tokiu. Získala dvě stříbrné olympijské medaile v soutěžích družstev (1964 a 1968). Individuálně se prosadila na mistrovství Evropy 1967, bronzové medaile získala ve víceboji jednotlivkyň a ve cvičení na bradlech.
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
BOHUMIL GOLIAN
(1931–2012)
Československý volejbalista, vysokoškolský pedagog, trenér a sportovní funkcionář. Nejlepší slovenský volejbalista 20. století hrál za reprezentaci Československa dlouhých 13 let. Dvojnásobný olympijský medailista (stříbro OH 1964 Tokio, bronz OH 1968 Mexiko), dvojnásobný mistr světa (1956, 1966) a mistr Evropy (1958).
Na olympiádě v Mexiko City se mu dostalo pocty být vlajkonošem československé výpravy na slavnostním otevření her. Držitel medaile Pierra de Coubertina (2006).
MEDAILONY OSOBNOSTÍ
JOZEF LABUDA
(1941)
Československý volejbalista, mistr světa z roku 1966. Při dopolední rozcvičce před úvodním zápasem československých volejbalistů na OH v Tokiu si jeho spolubydlící Boris Perušič všiml změn na Labudově očním bělmu. Okamžité lékařské vyšetření potvrdilo podezření na žloutenku. Následovala izolace na infekčním oddělení a Labudovi od té chvíle přinášela kontakt s olympijskými soutěžemi pouze televizní obrazovka. Z nemocničního pokoje se také radoval se spoluhráči na dálku ze zisku druhého místa.
Před odjezdem z olympijské vesnice mu před nastoupeným družstvem trenér Josef Brož zavěsil na krk stříbrnou olympijskou medaili jako projev uznání za absolvovanou předolympijskou přípravu. V roce 2019 byl Labuda uveden do Síně slávy slovenského volejbalu.
